Spánkový muž zve Vypravěčku k odpočinku a občerstvení těla, při němž bude moci snít o radostech, které přijdou v novém Slunci.
Později, když už byla Vypravěčka uvelebená ve spacím oděvu, zdálo se jí o Strace, která byla někdy nazývána Malým černým orlem. Ve snu se straka vezla na hřbětě Bizona a krmila se hmyzem, který našla v jeho kožichu. Černá a měňavá půlnoční modř jejího peří se leskla ve slunečním světle a blýskala se mezi bílými pírky, která jí pokrývala křídla a ocas. Ve snu pověděla Straka Vypravěčce o své Medicíně, která obsahovala talent ulevovat ostatním od bolesti. Malý černý orel naučil Vypravěčku, že pocit nepohodlí je varováním, kterým se projevuje změna v těle. Straka vysvětlila, že někteří Dvounozí nejsou ochotní snášet žádné nepohodlí, protože nepochopili, že zimnice a horečky jsou způsoby, jakými se tělo zbavuje omezení. Až když členové Lidského kmene porozumí učení růstu, které přichází skrze výzvy nepohodlí, Straka pošle svého ducha, který z nich nepohodlí a bolest odejme. Stejně jako její příbuzný Orel, Straka ukazuje Dvounohým jak nalézt svobodu. Orel učí svobodě Ducha, zatímco Straka učí nechat porozumění a svobodu ducha vstoupit do těla.
Vypravěčka naslouchala ve snu stejně pozorně, jako děti poslouchaly její vyprávění v hodinách bdění. Strážkyně humoru se málem probudila smíchy, když jí Straka vyprávěla o svém bratranci z tropického Želvího ostrova. Straka popsala, že její okřídlený bratranec měl největší zobák, jaký si lze představit a jasně barevné peří. Protože měl zobák o tolik větší než tělo, říkalo se o něm, že strká nos do záležitostí ostatních. Ale ve skutečnosti si všímal všeho, co by mohlo způsobit bolest. Malý černý orel nazval bratrance Tukanem a řekl, že jeho Medicínou je varování džungle. Tukan žil daleko od lidského kmene a někdy jej navštěvoval ve snech, aby mu pomohl k větší všímavosti. Pokud se blížil problém nebo nebezpečí, Tukan se rozletěl do džungle v hmotném světě, nebo poslal svého ducha do snu v čase Snění a vyslal varovný signál těm, kdo ho potřebovali slyšet.
Tukana ve snu následovala téměř vždy Straka a vysvětlovala lidským bytostem, jak se mohou vyhnout bolestným ponaučením, která je potkají, když nebudou pozorní k varovným znamením a nebezpečím podél Červené stezky Života. Malý černý orel řekl Strážkyni Medicínských příběhů, že varování, která přináší jeho velkozobý bratranec, mohou naučit lidské bytosti být pozornější k situacím, jež by jim mohly způsobit fyzické nepohodlí. Tukan posílal varování v životu nebezpečných situacích, aby upozornil nerozvážné denní snílky, že když budou dávat pozor, mohou se zachránit před fyzickým zraněním. Tukan žil ve velmi vzdálené části Želvího ostrova, a tak jeho Medicínu přinesla Klanové matce ve snu Straka. Vypravěčka tak získala ochranu Tukana kdykoli ji bude potřebovat. Vypravěčka poděkovala Malému černému orlovi za seznámení a za poznání, kterého se jí dostalo díky snu.
Když se Vypravěčka vzbudila, světlo Dědečka Slunce ještě nepozdravilo ranní oblohu, a tak ležela v tichosti a přemýšlela o Medicíně, kterou získala během noci. Napadaly ji nové a nové příběhy a způsoby, jak se podělit o moudrost, která jí byla představena. Klanová matka cítila v ranním vánku vůni rostlin zmáčených rosou, která v sobě nesla nádech novosti. Poslouchala píseň vody, kterou zpívala řeka poblíž jejího příbytku a byla spokojená. Ústní tradice bude žít, dokud se budou ti, kteří mluví o věčné pravdě, dělit o své příběhy s dalšími generacemi a nabízet tak Dětem Země způsob, jak porozumět svým životům. Byla šťastná, že je součástí tohoto ústně předávaného odkazu a že jsou zvířecí učitelé ochotni podělit se sní o svou Medicínu. A prostřednictvím příběhů, které vypráví, může tuto Medicínu předávat dál.
Strážkyně Medicínských příběhů na chvíli zavřela oči a uviděla ducha svého nového spojence Tukana. Tiše dovolila svým myšlenkám, aby mu položily otázku, zda přiletěl z nějakého konkrétního důvodu, nebo ji jen tak pozdravit v novém Slunci. Tukan promluvil a zašeptal zprávu, která se Ochránkyni Humoru navždy vryla do paměti.
„Matko, přišel jsem ti říct, že Dvounohé potká v běhu světa mnoho změn. Nesu dvě varování. Pokud se Děti Země zapomenou smát samy sobě, jejich jednání v okamžicích, kdy vážnost udusí schopnost pro hru a smích, přinese utrpení. Lidský kmen potřebuje ukázat, jak použít humor k odlehčení situací, které by jinak mohly být bolestné a ničivé. Když zapomenou, jak vyvážit posvátnost s neúctou, ztratí radost ze života.
Druhá část mého varování se týká udržování Ústní tradice. Medicínský příběh, který obsahuje pravdu a byl předáván dál po mnoho generací, může moudře podporovat lidi v jejich růstu. Nechat tyto příběhy zemřít by nebylo správné. Děti Země se změní a některé z nich ztratí spojení se světem přírody. I kdyby to mělo být jen prostřednictvím snů, Medicínské příběhy je udrží ve spojení se zbytkem Planetární rodiny. Nositelem mé Medicíny varování je kdokoliv, kdo může sdělit pravdu prostřednictvím příběhu, který umožní posluchačům podívat se na vlastní životy bez obviňování. Jednota nastane tehdy, až varování povedou posluchače k opětovnému nalezení rovnováhy.“
Vypravěčka poděkovala Tukanovi za dvojité varování a ukázala svému opeřenému příteli, jak dobře si zapamatovala jeho obsah tím, že zopakovala: „Takže, můj velkozobý nebeský bratře, mám si zapamatovat, že když nebudeme pozorní k moudrosti obsažené ve vyprávění příběhů, můžeme zjistit, že nám hoří koudel u zadku!“
Vypravěčka a duch Tukana se smáli a smáli. Sluneční světlo se rozlilo šedí úsvitu. Vypravěčka pochopila přísná varování a vzala si je k srdci. Obě odrážela lidskou bolest a lítost pramenící z obtížných lekcí vyvolaných nerovnováhou. Ale smích měl sílu přemoci temné mraky lidských omezení, ve kterých byla ukryta radost z lidského bytí. Vypravěčka porozuměla a byla připravená čelit budoucnosti společně se svými dětmi, stále si vědomá skutečnosti, že každý člověk musí najít tyto pravdy na cestě spirituálního růstu sám. Věděla, že její příběhy poskytnou útěchu těm, kteří na Posvátné stezce ztratí sílu. A proto se o ně bude dělit, aby sdílení moudré pravdy a Posvátné tradice nikdy nezemřely.
